První říjnový den si pro nás připravil nádherný podzimní čas a organizátorům byla splněna objednávka k počasi - krásné sluníčko. První zápas vypadal jako střádavé počasí, jako  přechod dne a noci, jako když jaro střídá zimu, jako kdyby naši hráči  byli milovníci Harryho Pottera a jeho kouzelných pomůcek. To vše se odehrálo v prvním zápase proti Žichlínku.LIbchavští byly zahaleni Potterovským pláštěm "zakletí pohybu " a v první půli prohrávali 1: 4.  Do druhého poločasu si uvědomili, že mohou hrát a nemusí čekat s čím příjde soupeř , plášť byl odhozen a kluci s holkou si začali nahrávat, kombinačně přemýšlet a dávat góly.Rychlé tři branky znamenaly vyrovnání a napomohly ke konečnému výsledků.Tento zápas, respektive druhá půle by se dala označit jako  půle bojovnosti. Během střídání jsem jedním uchem zachytil rozhovor hráčů na střídačce, kdy jeden  druhému říkal " To už máme prohraný". Jsem rád, že si zažili něco, co se jim na první nádech zdálo jako nepřekonatelné. Druhý zápas přinesl některé chyby ve hře a neproměnění vyložených gólových šancí. Do posledního zápasu jsme nastoupili s tím, že se jedná o poslední match a půjdeme si ho užít .Hráči byli mírně nervózní a v prvních minutách vedli nad Jabloným 2 :O, ten do poločasu výsledek otočil ( 2 :4 ).I když konečný výsledek jde na úkor našich hráčů, bez pochyby se jednalo o nejlepší zápas. Byl to zápas, plné bojovnosti, hry naplno, vyrovnané až mírně lepší hry.Naši konečně stříleli na branku. Myslím, že rodičovská podpora a potřeba se ukázat sehrála svou pozitivní roli.