LIBCHAVY - PŘELOUČ 1:0
Šrom Míša
LIBCHAVY - HOLICE 1:2
Felgr Adam
LIBCHAVY - TESLA PARDUBICE 0:3

Omlouvám se, ale jiné výsledky jsem nezaznamenal.

 Za Libchavy nastoupili:

V brance: Petr Šťovíček,

V poli: Luďa Petr, Kuba Musil, Domča Chládek, Štěpán Dušek, Jenký Pipek, Vlastík Buben, Míša Lukeš, Míša Šrom, Adam Felgr.

Na úvod:

Zahráli jsme jeden z nejlepších turnajů s kvalitními soupeři. Poprvé na jaře jsme se sešli skoro kompletní a hned se to odrazilo na naší hře.  Kluci super, moc děkuji. Byli jste nejlepší!

Průběh turnaje:

První zápas jsme odehráli proti Přelouči. Za nepřetržitého deště kluci hráli dobře. Po celou dobu jsme měli více ze hry. Jen chyběly góly. S přibývajícím časem se dalo tušit, že kdo dá gól, vyhraje. Povedlo se to Míšovi Šromovi, který využil chyby soupeřovy obrany. Díky tomuto vítězství jsme měli šanci na postup.

Druhý zápas jsme sehráli proti domácím Holicím. Skvělý zápas, plný nasazení a bojovnosti. Nejdříve se soupeř ujal vedení, ale kluci opravdu toho dne hráli suprově a obdržený gól je nepoložil. Věděli, že nemají co ztratit, že můžou jen překvapit. Vyrovnávací gól na sebe nenechal dlouho čekat. Skvělou přihrávku od Jenkýho Pipka zužitkoval v parádní trefu Adam Felgr, takovou, jakou umí jen on a možná Ronaldoo. Vše bylo stále otevřené a i tento stav nám vyhovoval. Pak ale přišla chvíle, která odrovnala veškerou naši snahu, chvíle, která srazila kluky i mě do kolen. Od té doby už jsme nenašli sil na zvrat a poznamenalo nás to natolik, že už kluci turnaj dohráli jen z povinnosti. Oč šlo: Za stavu 1:1 neudržel náš jinak skvělý brankář Petr Šťovíček míč ve svých rukavicích a ten mířil do branky, ale z brankové čáry ho vykopl Kuba Musil. Podobná situace jako před týdnem proti Moravské Třebové a stejně, jako před týdnem, tak i teď rozhodčí gól uznal, byť se v té době pohyboval minimálně 20 m od branky! Stačil mu fakt, že domácí fanoušci od bufetu zařvali gól a tragédie byla na světě. Po utkání jsem zašel za rozhodčím a postavil jsem ho na místo, odkud uznal gól. Spolu se mnou tam šli i kluci. Chtěl jsem, aby kluky i mě přesvědčil, že vše viděl jasně, bohužel z té vzdálenosti nemohl vidět vůbec nic a rozumného vysvětlení jsme se nedočkali, jelikož pan rozhodčí si byl chyby jasně vědom.

Na třetí zápas jsme se už nedokázali namotivovat. 

Mé zamyšlení nad turnajem:

Celý turnaj se hrál za nevlídného počasí, kdy po většinu času pršelo.

Turnaj začal s mírným časovým skluzem. To se stává. Končí zápas mladší přípravky a my se chystáme na hřiště. Od této chvíle jsem začal přemýšlet nad tím, jestli mám špatný sen nebo to je hrůzostrašná realita. Bohužel druhá varianta byla pravdivá. Páni rozhodčí nedbali časového rozvrhu a po odehraném zápase odchází do kabin minimálně na 15 minut. Nechávali tak mladé kluky bez vysvětlení moknout. Konečně jsme se dočkali a hra začíná. Teda nezačíná, pan rozhodčí posílá kapitána Dominika Chládka ze hřiště, jelikož nemá kapitánskou pásku. Říkám si: „Hmm, zřejmě dobrý rozhodčí, když má takový přehled!“. Hra pokračuje a najednou z ničeho nic ke mně přibíhá Míša Lukeš s tím, že pan rozhodčí ho vyhodil, jelikož má na ruce jakýsi náramek v podobě provázku. Říkám si znovu: „Hmm, zřejmě dobrý rozhodčí, když má takový přehled!“. Veškeré moje pozitivní myšlenky končí ve chvíli, kdy se zahrává rohový kop. K mému úžasu nejsou vyznačeny terče určující vzdálenost na rozehrání. Rozhodčí určoval vzdálenost dle svého uvážení. Běžně se stávalo, že se jednou kopalo ze sedmi metrů, jindy ze čtrnácti metrů. Vím to proto, protože jsem vždy po odehrání míče situaci odkrokoval. Co k tomu dodat, když tkaničky a kapitánský pásky si všimne, ale takto důležitá věc nechává rozhodčího v klidu. Opět po zápase rozhodčí odcházejí na 15ti minutovou pauzu. Takto se to opakovalo celý turnaj! Stačilo jen říci, budeme si dělat pauzy, nenechte kluky moknout. Jakékoli písknutí znamenalo, že nikdo nevěděl, co se bude dít, dokavaď neukázal, co vlastně písknul. Nad těmito verdikty kroutili hlavou všichni zúčastnění. A to nejhorší nás teprve čekalo. Byla to právě ta již výše zmiňovaná situace v podobě vymyšleného gólu. Od té chvíle jsem věděl, že tito dva pánové, co se tváří jako rozhodčí, jsou ve skutečnosti dvě kreatury, které fotbalu jen škodí! Jak má člověk učit respektu k rozhodčím, když naprosto nezvládají situaci, a to se jedná o nejmladší kategorii. To vše se děje na nejdůležitějším turnaji sezóny. Od podzimu jsme sehráli 14 turnajů, na kterých svým způsobem o nic nešlo, jelikož se body nikde nezapočítávají. Tento turnaj byl kvalifikačním o postup do finále kraje. Nakonec se stal naprostou fraškou. Je mi hrozně líto těch lidí, kteří jeli s námi, aby si užili vrcholu sezóny, a ono je pak čeká tohle. Po skončení turnaje jsem měl v kabině rozhodčích, v mých očích nerozhodčích, rozhovor. Na mé tři otázky: Jak to, že jim nevadilo, že nejsou označeny mety na rozehrání rohových kopů? Mi nebylo dopřáno rozumného vysvětlení. Bylo mi jen připomenuto, že náš kapitán neměl pásku a jiný hráč měl nedovolenou ozdobu ruky. Na druhou moji otázku: Proč si dělali v rozporu se zápisem tak dlouhé pauzy po každém zápase? Mi bylo sděleno toto: Nevím, jak vy pane trenére, ale my si musíme také během dne vykonat potřebu. Odpovídám, že malá potřeba tak dlouho netrvá a dělat potřebu velkou 5x za dopoledne je trochu divné! Dále mi rozhodčí vysvětlují, že se museli převléci. Znovu se zamýšlím, že by se 5x přestrojovali? To bych spíše viděl u modelek na molu a ne u rozhodčích. Další výmluva byla, že mají hlad. Opět má úvaha, jestli je možné sníst za dopoledne 5x klobásu? No, pak by se dalo vysvětlit, proč potřebují 5x na stolici. Další argument byl, že musejí udělat zápis z utkání. To byl snad jeden jediný argument, který bych byl schopen pochopit, i když každý papír má dvě strany, tak se dá napsat jeden zápas ml. přípravky na jednu stranu a druhý zápas st. přípravky na stranu druhou. Tak jak to dělají jiní rozhodčí. A na třetí otázku, že korunou toho všeho byl nesmyslně uznaný gól v naší síti ve druhém zápase? Jsem se odpovědi nedočkal… a já  odcházím.

Na závěr:

Ještě jednou moc děkuji všem, kteří se postarali o dopravu a kulisu z řad rodičů. Děkuji též své ženě Zuzce za to, že se pokouší vydrbat zablácené dresy.

Hlavně chci všem moc a moc poděkovat za celou sezónu. Jak rodičům, kteří museli nejednou přizpůsobit své plány na úkor fotbalu, za to, že bez problémů fungovala doprava, za to, že zanechali své víkendové pohody a šli fandit. Za to, že se maminky statečně dělily o praní dresů.

Dále jménem mým a Ríši Prášila moc a moc děkujeme klukům, kteří od příští sezóny postoupí do další kategorie. Jmenovitě: Jenký Pipek, Štěpán Dušek, Petr Šťovíček. Kluci, přejeme Vám hodně fotbalových i nefotbalových úspěchů, ať se Vám vyhýbají zranění a přeje Vám štěstíčko. Věřte mi, že právě teď se mi začíná mlžit klávesnice, jak se mi derou slzy do očí. Ještě jednou moc dík za ty krásné chvíle strávené s Vámi, jak na trénincích, tak na turnajích, i když někdy…. Bude se nám stýskat, ale vaše působení budeme nadále sledovat. Zároveň se tímto loučíme i s rodiči těchto Pánů fotbalistů. Děkujeme, že jste to s námi vydrželi!

Na úplný závěr chci popřát Ríšovi Prášilovi brzké uzdravení a snad i návrat mezi nás!!!!!

Pamatujte si, fotbal je sice nejkrásnější hra na světě, ale k čemu by nám byl, kdyby nebylo zdraví. Zdraví máme jen jedno, tak si ho važme, dokud to můžeme sami ovlivnit, jakmile se něco stane, je už pozdě!